Volby nejsou gladiátorské klání

Zemi nerozděluje výsledek voleb ani kandidáti či znovuzvolený prezident Miloš Zeman. Země je rozdělována nesystémovým a chybným volebním systémem.

(MF Dnes)

K rozpolcení země zřejmě stačí málo: demokracie a svobodné volby, ve kterých lidé vyjádří své preference. Je nám podsouváno, že jsme rozdělenou zemí, protože ve druhém kole prezidentské volby vyhrál údajně špatný kandidát nad údajně dobrým kandidátem v poměru 51:49. Nevzdělaní staří venkované to prý zase jednou zkazili mladým vzdělaným měšťanům.

Žádný boj dobra se zlem

Kdyby šlo o boj dobra se zlem, pak by stálo za to hluboce analyzovat, kudy vede údajná dělicí linie. Ve volbách však nesvedlo bitvu dobro a zlo, nýbrž dva kandidáti s jistými přednostmi i slabinami. Většina voličů řekla, že nechce změnu, nýbrž stabilitu, že v rozkolísané době preferují jistotu před nejistotou, známé před neznámým. I to je demokracie.
Spíše než poměr hlasů obou kandidátů má smysl zkoumat celkový výsledek voleb.
Pokud 33,6 procenta voličů k urnám nepřišlo, pak vítěz obdržel 34,1 procenta hlasů všech oprávněných voličů. Mediálně oblíbený slovenský prezident Andrej Kiska přitom zvítězil s 29,4 procenta, polský prezident Andrzej Duda s 28,5 procenta a americký prezident Donald Trump s 27,2 procenta. V české prezidentské volbě činí rozdíl mezi vítězem a poraženým 2,7 procentního bodu, v rakouských volbách zvítězil Alexander Van der Bellen rozdílem 0,6 procentního bodu.
Ne, česká společnost není rozdělená. Je jen uměle rozdělována těmi, kdo momentálně stojí na straně poražených. Těmi, kdo chápou, že rozpolcené společnosti se snáze vládne a že se snáze ovládne.
Zemi nerozděluje ani výsledek voleb. Nerozdělují ji ani kandidáti, ani znovuzvolený prezident. Země je rozdělována nesystémovým a chybným volebním systémem. Boj o přímou volbu prezidenta se vede čtvrt století. Jako první ji požadovala KSČ, která v prosinci 1989 chtěla tímto způsobem zabránit zvolení Václava Havla. Znovu byla přímá volba prosazována ČSSD v roce 1992, poté se k ní parlament vracel (někdy i několikrát za rok) v letech 1993, 2001, 2002, 2003, 2007 a 2010.
Jednotlivé návrhy se od současné situace lišily jen nepatrně, především v počtu podpisů pod peticí či ve způsobu řešení rovnosti hlasů ve druhém kole prezidentské volby. Například návrh z roku 2003 chtěl rovnost hlasů řešit losem.
Argumentovalo se vyšší legitimitou přímo zvoleného prezidenta a jeho přiblížením lidu, politickou stabilitou země, identifikací občana se státem, posílením důvěry ve stát – a především zbraní nejvyššího kalibru: průzkumy veřejného mínění, podle kterých "to tak lidé chtějí".
Přímou volbu nakonec prosadila Nečasova vláda v roce 2012. Pouze tři stateční – poslanci ODS Jan Bauer, Jaroslav Plachý a Aleš Rádl – hlasovali proti.
Přímá volba je v zastupitelské demokracii zcela nesystémová a nepatřičná. Ne proto, že by voliči byli, jak se nám dnes zklamaná poražená fronta snaží podsouvat, nevzdělaní, nezodpovědní a hloupí. Natolik závažný akt, jako je volba hlavy státu, však nesmí být vulgarizován do formy jakéhosi primitivního hledání superstar, obhroublého gladiátorského klání či zábavného vědomostního kvízu před televizními obrazovkami.
Lidé hlasující v parlamentních nebo komunálních volbách vybírají z kandidátů, které vesměs znají, potkávají je na ulici, mají s nimi přímou, dobrou či špatnou zkušenost. V přímé prezidentské volbě je člověk vydán napospas mediálnímu obrazu kandidátů, které pravděpodobně v životě neviděl, nikdy s nimi nemluvil a rozhoduje se tak jen na základě zkreslených a bulvarizovaných informací.

Zbytečné pohrdání

Ti, kdo přes všechno požadují, aby o prezidentu republiky rozhodoval lid, prokazují pohrdání parlamentní demokracií.
Většinou chápeme, že taxikář by se měl věnovat drožkaření, nikoli operaci slepého střeva; od chirurga by si naopak nikdo soudný nenechal postavit stodolu.
Většina z osmi milionů voličů nemůže mít dostatek úplných informací o všech prezidentských kandidátech tak, aby mohla kvalifikovaně a odpovědně rozhodnout.
Většina proto bude hlasovat na základě informací neúplných a mnohdy nepodstatných, podle informací z druhé ruky, podle toho, co se o kandidátech (většinou nepěkného) říká.
Ve dvoukolové prezidentské volbě si tak národ jednou za pět let hodí korunou a více či méně náhodně se přirozeným způsobem rozdělí na dvě části. O konečném výsledku volby rozhodne jen malá, dobře informovaná část voličů.
Volitelé v nepřímé volbě si ignoraci dovolit nemohou. Vybírají nejen prezidenta republiky, ale také člověka, který bude řešit jejich spory při pádech vlády. Vybírají, většinou ze svého středu, někoho, koho dlouhá desetiletí znají. Vybírají s vědomím, že pokud udělají chybu, obrátí se proti nim hněv jejich vlastních voličů. Vybírají proto racionálně a odpovědně. Tak jako není výrazem nedůvěry nám voličům, nehlasujeme-li o vysílání vojáků do zahraničních misí nebo o státním rozpočtu, není výrazem nedůvěry, přenechámeli svrchovaně důležité rozhodování o hlavě státu našim voleným zástupcům.
Kdo chce rozhodovat sám, může.
Stačí kandidovat do Sněmovny či Senátu.
Část právníků a politiků připouští nesmyslnost přímé volby, ale jedním dechem dodává, že nemůžeme neustále zasahovat do ústavy. Tato obava je zbytečná. Náš nejvyšší zákon byl v uplynulých 25 letech novelizován osmkrát. Pokud přežil chybu tak závažnou, jako je zavedení přímé prezidentské volby, bezpochyby snese i zásah devátý, tuto chybu odčiňující.

Zdravé tajné hlasování

Třetím a posledním argumentem proti návratu k nepřímé volbě je údajně nedůstojný průběh prezidentských voleb v roce 2008. Připomeňme si, že nedůstojnost volby byla způsobena především mediálním cirkusem, který vyvolalo veřejné hlasování. Základním pravidlem každého zdravého orgánu je tajné hlasování o personálních otázkách.
Tak jako všechny akademické senáty v celé České republice volí rektory a děkany výhradně tajně, musí být tajně volena také hlava státu. Jen tak se předejde nedůstojným a pokořujícím divadelním scénkám určeným výhradně pro média. Ostatně, přesně před 900 lety, v lednu 1118, proběhlo historicky první konkláve – snad nejdokonalejší forma volby hlavy státu.
I v dnešní době je konkláve dokonale tajným a dokonale informovaným volebním shromážděním, z jehož středu vzejde vítěz na základě alespoň dvoutřetinového konsenzu. Takový výsledek pak společnost nerozděluje, nýbrž ji za osobností nové hlavy sjednocuje.
Volby nemohou dopadnout špatně, pokud jsou projevem suverénní vůle voličů.
Prezidentské volby v letošním roce proto dopadly dobře, ať se nám výsledek zamlouvá, či nikoli.
Nová Poslanecká sněmovna a nová vláda by však měly využít svého mandátu a navrátit náš systém zpět k nepřímé volbě. Není chyba omyl napravit, chyba je v omylu setrvávat.