O žácích nejen nadaných

1) ...Můžete, prosím, blíže uvést oblast, které se věnujete a jaký přínos pro společnost může představovat?

Jako národohospodář se – jednoduše řečeno – zabývám bohatstvím národa. Smyslem naší práce je rozpoznat mezi lákavě znějícími nápady ty, které mohou zemi ve skutečnosti poškodit (například zavedení záporných úrokových sazeb, bezhotovostní ekonomiky a podobně) a naopak hledat, krátkodobě možná i bolestné, způsoby řešení našich současných problémů (např. vládního dluhu nebo nastavení penzijního systému).

2) Představme si, že máme ve škole nadaného žáka pro nějakou oblast lidské činnosti (věd, techniky, umění apod.), materiální zázemí školy a odbornost učitele však neumožňuje adekvátní podporu takového jedince vzhledem k velmi specifickému zaměření jeho zájmů. Jakými opatřeními by mohla podpora rozvoje potenciálu takového žáka směřovat?

Z mé zkušenosti nezáleží na odbornosti učitele, ale na jeho zájmu o žáka, jeho osobní podpoře
(a charisma), času, který mu věnuje. Měla jsem několikrát štěstí na takového kantora, nikdy nebyl odborníkem v oboru, kterému jsem se věnovala, ale právě podpora v, řekněme, metodě práce, přístupu ke studiu atd. pro mě byla klíčová. I dnes jako kantor cítím, že nejdůležitější je věnovat se studentovi, tedy dát mu svůj čas, naslouchat mu a mluvit s ním jako s kolegou.

3) Jaký vliv na rozvoj talentu mají, dle Vás, jednotlivé složky sociálního systému (tj rodiče, škola, instituce) ? Kdo z nich představuje v dané oblasti nejpodstatnější element a proč?  (možno uvést stručný výstup Vašich výzkumů).

Z podstaty věci hraje největší roli rodina, její působení nelze žádným způsobem obejít. Pokud má dítě doma podporu pro své studium, pokud rodiče vědí např. o soutěžích, možnostech, které jsou pro nadané studenty, jsou mu ochotni pořizovat knihy, diskutovat s ním, pak může být nadání rozvíjeno a talentem se neplýtvá. S prof. Fischerem z VŠE jsme studovali lidský kapitál nadaných mladých lidí, ukázalo se, že vliv školy byl u nich výrazně nižší než vliv rodiny. Navíc hraje značnou roli, je-li rodina úplná, mají-li rodiče sami vyšší vzdělání atd. Institucionální podpora je patrně nejodtažitější, nejméně podstatná. Žádná instituce nedohlédne do poslední třídy v poslední obci, aby tam zázračně vypátrala talentovaného žáčka. To mohou dělat jen lidé v nejbližším okolí.

 4) Z jakých důvodů je z ekonomického hlediska důležité podporovat co nejvíce rozvoj lidského potenciálu

V ekonomii mluvíme o tzv. akumulaci lidského kapitálu, kdy lidský kapitál chápeme jako jeden z výrobních faktorů – kromě strojů, továren, půdy, lidské práce…je potřebný právě lidský kapitál, tedy schopnosti a dovednosti lidí. Tzv. růstové modely ukazují, že právě lidský kapitál může být významným faktorem ekonomického růstu, má vliv na růst produktivity, a tedy bohatství nejen národa, ale v důsledku každého člověka v zemi.

5) Průzkumy Microsoftu  (2017) přicházejí s poznatkem, že české dívky ve srovnání s dívkami ostatních evropských zemí Evropské unie, jeví malý zájem o studium přírodovědných a technických oborů. Kde spatřujete Vy možnou příčinu tohoto stavu?

Osobně těmto studiím nepřikládám velký význam a nepřeceňovala bych je. Může se jednat jednoduše
o preference dětí, nebo o to, že si pod otázkou neumí nic konkrétního představit. Kolik dívek např. touží dělat veterinu? I to je přírodovědný obor. Samozřejmě, poněkud rigidní výuka fyziky a chemie nemusí budit v dětech lásku k přírodním vědám, taxonomicky pojatá biologie taktéž ne, a je jasné, že chlapci jsou technikou (i díky počítačovým hrám) více přitahováni a více fascinováni, ale závažné závěry z toho jako ekonom dělat neumím. 

6) Mezi talenty máme také jedince s tzv. dvojí výjimečností, kde přirozený rozvoj nadání může komplikovat nějaký handicap  nebo sociálně kulturní znevýhodnění –rodiny, které nepovažují vzdělávání za prioritu (setkáváme se s dyslektiky, lidmi s Aspergerovým syndromem apod.) Jak může být společnost (vzdělávací systém, organizace, instituce) ideálně nápomocna takovým lidem, aby se jejich schopnosti mohly plně rozvinout v úspěšnou seberealizaci i prospěch společnosti? Jaké důsledky plynou z nedostatečně podporovaného talentu těchto znevýhodněných skupin?

Hlavním způsobem pomoci je neházet klacky pod nohy, neorganizovat a neregulovat. Opět v obou rolích – jako žák i jako kantor – jsem zažila např. velmi nadané dyslektiky, kteří však podávali nejlepší výkon, když se jim z ničeho neslevovalo. Neustálým snižováním laťky a poponášením pomocných stoliček pod nohy ničemu nepomůžeme. Nezbytné je talentované nebrzdit, ale není třeba vytvářet falešné, umělé pocity výjimečnosti. Koneckonců, talent je každému jen svěřený: není zásluhou talentovaného člověka, že umí přemýšlet jinak než druzí, že má jiné schopnosti. Je naopak jeho povinností, aby se svým talentem co možná nejlépe zacházel, neproplýtval jej, nepromarnil jej.

7) Uvádí se, že v průmyslu 4.0 vznikne až 60% nových profesí, o kterých dnes nemáme ještě zcela jasnou představu. Dnešní člověk, dle neuropsychologů, přijímá 2-5 krát více informací, nežli tomu bylo v 80. letech minulého století. Jakými kompetencemi by měl být mladý člověk vybaven především?

Pocitem zodpovědnosti za důsledky svého konání a naopak nekonání, ochotou pracovat, pokorou a poctivostí. Tato kombinace bude platit v kterékoliv době a za jakýchkoli okolností.

Z odpovědí pro diplomovou práci J. Lepkové