Používejme selský rozum

Často se mluví o tom, jak nás čeká krize, na kterou se česká vláda nepřipravuje, ekonomové před tím neustále varují. Jaký z tohoto pohledu bude rok 2019?

V roce 2019 dojde buď ke zpomalení ekonomiky, nebo přímo ke krizi. Samozřejmě k recesím dochází cyklicky vždy, na očekávání recese člověk nemusí být ekonom. Je však rozdíl mezi běžnou recesí a vážnou hospodářskou krizí. Recese je, s trochou nadsázky, jako rýma, kterou máte v zimě rok co rok. Vážná krize je spíše jako horečka, která nás potkat nemusí. Tu poslední horečku, kterou naše země trpěla před deseti lety, jsme pouze přechodili, přeléčili, ale nezabývali jsme se jejími příčinami. Nevyléčili jsme se. Proto se velmi bojím, že ať už přijde nová vlna krize ve třetím čtvrtletí tohoto roku nebo klidně třeba až v roce 2021, bude mnohem vážnější. Samozřejmě, pokud by centrální banky přestaly uměle držet nemocné západní ekonomiky na přístrojích, recesi bychom už dávno v Evropě i ve Spojených státech měli. Příznaky toho, že jsme ve stádiu těsně před nemocí, jsou vcelku zřejmé.

Krize sama o sobě však není problém. Krize je jen otevřené přiznání existence problému: zadlužování státu, ale i domácností a podniků a také naší takřka drogové závislosti na dotacích, podporách a eurofondech. Krize není nemocí, je příznakem nemoci. A to si veřejnost většinou neuvědomuje. I proto je svým způsobem krize přínosná: pomáhá nám odhalit, co v živém těle našeho hospodářství nefunguje, které orgány jsou nemocné. Teprve po této diagnóze můžeme našeho pacienta vyléčit. Pokud místo léčby nemoci jen uměle srážíme horečku, jako to po celou dobu dělala třeba Evropská centrální banka, zvyšujeme sice nějakou chvíli HDP, protože pacient je schopen chodit do práce, ale příští projev nemoci bude mnohem závažnější.

Je takovou klasickou, řekněme, větou ať už opozice, nebo vládní koalice je, že ekonomický, hospodářský růst či pokles používají jako výmluvu či důkaz své práce podle toho, jak se jim to zrovna hodí. Souhlasíte?

Ano.

Jak je tomu teď? Už jsme se o tom několikrát bavili. Opozici křičí že se vláda nepřipravuje na krizi a Andrej Babiš by podle – pokud by to tak platilo, měl momentálně využívat, že hospodářství rostlo a vydává to za svůj úspěch, jak je mu také vyčítáno. Kdy by se to mělo obrátit?

Opozice se chová přesně podle všech učebnic hospodářské politiky. Kdyby se kdokoliv choval jinak, choval by se podivně. Až dojde ke zpomalení, bude proto opozice zcela logicky křičet, že za krizi může vláda svojí nezodpovědnou politikou. To křičí každá opozice v každé zemi a v každé době – vzpomeňme si třeba na rétoriku někdejší Paroubkovy ČSSD v roce 2008. Vládní koalice naopak bude tvrdit, že krize nečekaně ochromila všechny země, že u nás je nejmírnější právě a jen díky vládní zodpovědné politice a že bychom na tom byli mnohem lépe, kdyby předtím nebyly u moci nezodpovědné vlády. Jinými slovy tato hra se bude hrát, jak se hraje vždycky – mění se jen figurky, jen herci, ale scénář zůstává stejný.

Opozice se standardně během krize pokouší vyvolat předčasné volby (to se i minule dělo ve většině států), v těchto volbách většinou vlády prohrají a dojde ke střídání stráží. Tentokrát si v České republice nejsem jistá, zda opozice bude mít odvahu vyvolat předčasné volby. Preference tomu neodpovídají a žádné straně se nebude chtít převzít odpovědnost za zemi v době krize.

Jistě nemá smysl, aby premiér opakoval staré chyby vlády roku 2008 a tvrdil, že „krize nebude“. Velmi rozumné by bylo dělat takové kroky, aby krize nebyla v České republice. To jsme schopni dobrou hospodářskou politikou zabezpečit, můžeme z vlnobití, které nás čeká, vyjít posíleni podobně, jako minule Polsko. 

Jak vnímáte lavírování premiéra Andreje Babiše mezi potřebou stát kvůli voličům proti Evropské unii a jeho potřebě Evropské unie kvůli dotacím pro Agrofert. Je to tak, že Andrej Babiš Evropskou unii potřebuje, ale hlásá něco jiného? Koneckonců má svým konáním velký vliv na Českou republiku….

Teoreticky by mohl mít vliv, a to dokonce velice dobrý: za předpokladu, že by slavné komise, které teď budou vše v Bruselu přešetřovat, dotace pro Českou republiku konečně zastavily. Nic lepšího by se nám nemohlo stát. Dotace neskutečným způsobem ničí naši ekonomiku. Znám případy firem, které zkrachovaly – a tedy propouštěly lidi – jen kvůli tomu, že jejich konkurent dostal eurodotace.  Znám rozkopané silnice, kvůli kterým jsou lidé ve vesnicích rok odříznuti od města, jen protože, že se kvůli dotacím muselo „kopnout do země“ na několika místech zároveň, a na dokončení prací stavební firmy neměly lidi. A konečně znám „skvělá“ nová pracovní místa nejrůznějších „poradců“, kteří mohou úspěšně a šťastně fungovat jen díky parazitování na dotačním systému, tedy na našich vlastních penězích. Pokud tedy kvůli příznačné kauze Agrofertu přestane být naše země součástí dotačního eurokomunismu, tak to bude krok navýsost dobrý.

Jinak řečeno dotace narušují volně fungující trh.

Přesně tak. Jinými slovy, kdybychom měli velké štěstí a naši slavní komisaři nám zakázali přísun dotací, pro republiku jako celek by to byl obrovský přínos. Ale obávám se, že takové štěstí mít nebudeme. Celé tanečky budou používány jen jako bič Bruselu na českou vládu, aby se chovala řekněme „německy“ a ne „visegrádsky“. To znamená, abychom drželi krok, nezlobili a byli vzorným pionýrem evropského sojuzu. Zatímco v Komisi sedí pod českou vlajkou hru vzorná Evropanka, v Radě a v Parlamentu přece jen občas ještě máme chuť prosazovat zájmy české, nikoli berlínské či pařížské. Teď tedy možná budeme vzorněji držet lajnu. Bohužel.   

Myslíte, že volby do Evropského parlamentu, které v květnu přijdou, to trochu změní?

Květnové volby budou mnohem důležitější než naše loňské volby senátní nebo komunální. Pokud se naplní noční můra mnohých „Evropanů“ a vzedme se vlna protestních hlasů, pak by byla šance vyhnout se řadě špatných věcí.

Víme, že po volbách bude jmenována nová Komise. Víme, že ji nepovede pan Juncker, ale někdo nový, kdo možná od sebe rozezná hnědou a černou botu. Jestliže bude Evropský parlament dostatečně proevropský a prounijní, pak nová Komise začne usilovat o onu slibovanou „stále hlubší integraci“. Vznikne obrovský tlak, aby Česká republika, Polsko a Maďarsko přijaly euro. To vidím jako největší význam a největší riziko voleb do Evropského parlamentu.

Pokud však vyhrají strany eurorealistické, je šance, že tomu tlaku odoláme. Českou republiku by proto měli v ideálním případě zastupovat politici, kteří nám zabezpečí výjimku z povinnosti zaplatit za naši sto let fungující korunu eurem. K tomu ovšem je potřeba, aby naše domácí nadávání na poměry „tam v Bruselu“ ráčilo přejíti z úst do rukou aspoň v době voleb. Nenalétávat na bezelstné tvářičky a sladká slova těch, kdo to s námi „myslí dobře“, ale podporovat ty, kdo se nebudou bát stát v opozici vůči ose Berlín-Paříž. Pokud někdo takový bude v květnu kandidovat. Tahle cesta je totiž pro každého politika strašlivě nepohodlná a riskantní.

Kdybyste měla voličům poradit něco do roku 2019, bylo by to: šetřit, šetřit, šetřit? Nebo něco jiného?

Šetřit, šetřit, šetřit, to je skvělá rada, přímo rašínovská. Nicméně řada Čechů poté, co zaplatí složenky, jednoduše nemá šetřit z čeho. Ale rozumím. Většina z nás má svoje zásadní individuální ekonomické zájmy a problémy, řešíme, jak a z čeho uspořit na důchod, jak splácet (a nebo jak dostat) hypotéku. Vím, že pro každého z nás jsou tyhle otázky nejdůležitější, ale z hlediska celého našeho života a života našich dětí je tou nezákladnější otázkou fungování naší země. Takže pokud vůbec smím dát nějakou radu: používejme selský rozum, nenechme se obelhávat a nedovolme přijetí eura.