Promoční řeč

Promoční proslov

Vaše Magnificence pane rektore,

spectabilis pane proděkane,

honorabilis pane promotore,

vážené paní inženýrky, vážení páni inženýři,

vážení a milí hosté.

Pro studium ekonomie bychom těžko hledali lepší období než roky uplynulé ekonomické krize. Tak jako každá velká krize, i Velká recese nutně povede k novému pohledu na ekonomii a ekonomiku. Po Velké depresi ve třicátých letech nastala epocha keynesiánství. Krize z let sedmdesátých zrodila monetarismus. Nevím, jak se bude jmenovat éra, která vznikne na základě této „naší krize“. Vím však, že to budeme právě my, kdo tuto novou éru bude tvořit.

Tato nová ekonomie bude v ledasčem jiná, než ekonomie, se kterou jsme se setkávali v učebnicích. Naši učitelé nás však na tuto živou ekonomii všedního dne dobře připravili. Naučili nás ekonomickému myšlení. Naučili nás dívat se nejen na to, co je vidět, ale hlavně a především zkoumat to, co vidět není. Naučili nás úctě k právu a k Ústavě, naučili nás argumentovat. Nebát se mít svůj názor, nebát se stát si za svým názorem, ale také nebát se uznat chybu. Spolu s našimi učiteli jsme pět let den co den vyráběli nejcennější kapitál, který jakákoli země na světě může mít – lidský kapitál. Teď už je jen naším úkolem, abychom jej dokázali dobře používat.

Chci poděkovat Vám, našim hostům. V uplynulých letech jste byli našimi investory, sponzory i mentory. Neinvestovali jste do nás ovšem pouze peníze, ale především svůj čas, svoji důvěru, svoji lásku. Věřili jste nám, i když jsme my sebedůvěru ztráceli. Podporovali jste nás, když jsme kolísali. Radovali jste se s námi, když jsme slavili. Překonali jste spolu s námi leckterý krach, leckterý náš soukromý Černý pátek. Teď vám proto právem patří náš slavnostní promoční den. Každý jeden z vás ví, proč jsme právě jej dnes pozvali. Každému z vás dnes děkujeme.

Vaše Magnificence, spectabilis, honorabilis, vážení kolegové, dámy a pánové. V posledních měsících jsme si tolikrát přáli, abychom už měli státnice za sebou. Tolikrát jsme se těšili na chvíli, kdy budeme držet v rukou tyto diplomy. Teď je ale najednou těžké odejít. Odejít z fakulty, kde jsme společně tolik zažili. Vím, že my všichni budeme na Masarykově univerzitě vždy doma. Naše univerzita nám dala do našich životopisů nejen inženýrský titul, ale především své jméno. My se budeme na jejím dobrém jménu podílet kdykoli, kdy se budeme ke své škole, k naší fakultě, hrdě hlásit.

Za několik okamžiků zazní akademická hymna Gaudeamus Igitur. Dovolte mi, abych se za nás za všechny rozloučila s naší alma mater slovy právě této hymny. Jsou to sice slova latinská, ale já vím, že je není třeba překládat.

Dámy a pánové

Vivat academia,

Vivant professores!

Aula maxima, Masarykova universita v Brně, 27. července 2015