Řecká repetice před prázdným hledištěm

V neděli 20. září šli Řekové k parlamentním volbám již popáté od počátku ekonomické
a dluhové krize. Prvních předčasných „krizových“ voleb v říjnu 2009 se zúčastnilo téměř 71 % voličů.  Hned dvoje volby se konaly v roce 2012 (v květnu a v červnu), počtvrté volili Řeci svůj parlament v lednu 2015 a konečně popáté během uplynulého víkendu.

Zatímco během předchozích voleb byla volební účast průměrně 65 %, v nejnovějších volbách zářijových klesla na pouhých 56 %. Pro srovnání: letního řeckého referenda se zúčastnilo 62,5 % voličů a voleb do Evropského parlamentu v roce 2014 bezmála 60 % voličů (ano, jedná se o stejné „volby druhého řádu“, ke kterým přišlo plných 18,2 % českých voličů). Ještě výraznější je míra ignorance řeckých voleb v českých i evropských médiích. Řecká krize se mediálně vyčerpala, byla stažena z repertoáru a ustoupila nové tragédii – tentokrát o krizi imigrační. Po dennodenních on-line přenosech divadelních představení z řeckého parlamentu a berlínsko-pařížské vlády, které jsme mohli živě sledovat v první polovině roku, už nové volby nezajímají ani voliče, ani média, a dokonce snad ani trhy.

Nové volby navíc nijak nezměnily ani rozložení sil na řecké politické scéně. Procentuální rozdíl výsledků jednotlivých politických stran je (po sečtení většiny hlasů) oproti lednu minimální. Podobně zanedbatelné jsou také změny složení parlamentu. Vládní strany SYRIZA a Nezávislí Řekové (ANEL) dohromady ztratí patrně sedm křesel, o dalších sedm křesel přijdou levicové strany Řeka (To Potami)
a komunisté. Nové dva poslance naopak získal radikální Zlatý úsvit. Dlouholetá vládnoucí strana PASOK, která v lednu zažila prudký propad z někdejších 43,9 % na pouhých 4,7 %, si mírně polepšila
o 4 mandáty. Úspěch v třísethlavém parlamentu jednoznačně bezvýznamný.

Z hlediska volební účasti, a především z hlediska samotných výsledků, byly zářijové volby očividně naprosto zbytečné. Předvolební průzkumy opět (jako již tradičně) selhaly, Tspirasova vláda zůstává
u moci i nadále. Přesto je potvrzení mandátu pro marxistickou vládu nesmírně důležité. Daleko více než samotné výsledky voleb totiž o situaci v současné Evropě vypovídá hlasité ticho a okázalý nezájem doprovázející toto oblomovské hlasování.

Jestliže se ještě v zimě finanční trhy údajně „děsily“ vítězství neomarxistů, po ohlášení výsledků se jim prý (alespoň podle finančních médií) „ulevilo“. Také představitelé evropské vlády jsou se silným mandátem levicového řeckého premiéra nadmíru spokojeni. Podle premiéra Hollanda je vítězství extrémní levice „významným výsledkem pro Řecko, které nyní prožije období stability se solidní většinou“ a „důležitým úspěchem pro Evropu, která musí naslouchat řecké zprávě“.  

Otázkou ovšem je, jak tato řecká zpráva zní. Je to zpráva o naprosté rezignaci Řeků na vlastní suverénní vládu se sídlem v Aténách? Či je to signál vypovídající o touze zachránit eurozónu i za cenu slavného draghiovského „ať to stojí, co to stojí“? Premiér Tspiras se nechal krátce po ohlášení prvních předběžných výsledků slyšet, že svůj silný mandát bude vykonávat po celé následující čtyři roky. To je v řeckém kontextu plán více než originální. Jako přídavek vyhlásil staronový premiér staronový boj s korupcí a starými pořádky. Slovy Shakespeara – „to staré triky jsou, snad jen v novém hávu.“ Řecká krize tedy bude, snad jen s drobnými peripetiemi, tiše pokračovat i nadále. A katarze je stále v nedohlednu.

(Psáno pro IVK: institutvk.cz/politicke-komentare/politicky-komentar-ivk-c-38-hana-lipovska-recka-repetice-pred-prazdnym-hledistem)